Naše první projektové setkáni v Pilisvörösvár
Dne 26.3.2017, jednoho krásného nedělního rána, se to konečně stalo. My, šest žáků sedmého ročníku Friedrich-Schiller-Gymnázia z projektu Erasmus+ v doprovodu paní Anders a paní Neuper, jsme směli jet do Maďarska.
Po dlouhé cestě přes Prahu a Bratislavu jsme plni očekávání dorazili do Budapešti. Pan Plambeck, učitel maďarského partnerského gymnázia, nás přijal a dovedl k jednomu autobusu. Tento autobus jel ke škole v Pilisvörösvár (vyslovuj: Pilišverešvár). Tam nás vyzvedli naši partnerští spolužáci a jeli jsme k hostitelským rodinám, kam jsme přijeli pozdě večer. Můj hostitel Máté a jeho rodina byli velmi přátelští a také dorozumění se v mém případě podařilo skoro perfektně.
V pondělí ráno jsme dorazili do školy a posadili se společně s více jak 30 žáky z Bulharska, Maďarska a Turecka do velké místnosti. Tam představili všichni žáci své země, města, školy a sami sebe. Návazně jsme až do oběda prozkoumávali Pilisvörösvár. Odpoledne jsem privátně navštívil s Máté Sochu svobody. Ano, v Maďarsku existuje skutečně Socha svobody.
V úterý jsme se zabývali informacemi, které každá skupina ke „své“ menšině vyhledala, ke křesťanům v Turecku, Arméncům v Bulharsku, maďarským Němcům v Maďarsku a lužickým Srbům v Německu. Vypracovali jsme otázky k danému plakátu a návazně zkusili otázky k ostatním plakátům správně zodpovědět. Po obědě jsme jeli vlakem do Budapešti. Po městké části Pešť nás provedli maďarští žáci. Potom jsme měli dvě hodiny volno.
Ve středu jsme se rozdělili do skupin, které měli různé aktivity. Moje skupina jela do Solymar (vyslovuj: Šojmar). Prohlédli jsme si starý maďarsko-německý statek. Ředitelka muzea nám vyprávěla něco o starých maďarsko-německých tradicích a my vařili typické maďarsko-německé jídlo, fazolovou polévku s bramborovými knedlíky a pirohy. Nakonec jsme jeli ještě jednou do Budapešti a navštívili druhou část města, Buda, a opět si užili trochu volného času.
Ve čtvrtek jsme v malých skupinách psali zprávy a novinové články o našich středečních zážitcích a představili je ostatním skupinám. Pak jsme jeli autobusem do Visegrádu (hrad na břehu Dunaje).
Potom, co jsme si prohlédli hrad, jsme pokračovali dále ke katedrále v Esztergom (vyslovuj: Estergom). Odtud jsme měli působivý výhled na Dunaj a slovenské sesterské město Štúrovo.
Po večírku na rozloučenou s básněmi, zvyky, tanci a písněmi jsme v pátek dopoledne vandrovali a pořádali piknik. Odpoledne jsem soukromě navštívil se svým partnerským spolužákem malou vesnici Szentenem (vyslovuj: Sentenem). Je oblíbenou kulisou pro malíře a nachází se zde mnoho hezkých malých kaváren a obchodů.
V sobotu jsme jeli bohužel už domů, ale vzpomínáme zpětně rádi na Maďarsko, protože jsme viděli a zažili spoustu překrásných věci. Pro mě byla obzvláště krásná Budapešť a vaření v Solymar na maďarsko-německém statku. Těším se již na setkání v Pirně v roce 2019, kde jsme hostitelé.
Jacob Zeibig,
třída 7/3